Přijímačky Cermat přinesou jednotu. Díl první.

Noo a takhle to vypadá, když já se naseru!

Představte si státní jednotné (oooo, jednotné ) přijímačky Cermat. Každý je zná, že ano. Každý ví, co to je a o čem to je. Že ano. Hovno. Ví to jen ten, koho se to týká. Do tý doby vám to může bejt u zadku, ňáký Cermat testy.                                                                                                                                          Pak si představte, že své dítě, co se týče vzdělávání, do deváté třídy necháváte růst jako dříví v lese. Héj, no to hned vyvolá emoci "moc se mu nevěnovali". No tak to si taky nepředstavíte, dokud to nezažijete. Takové dítě prostě existuje, nikdy se nic nechtělo učit, nic chápat, protože se to žádá a vyrůstalo s mámou, která se radši milionkrát svezla na klouzačce na hřišti a v bazénu imitovala žraloka a přečetla v posteli tisíce komixů. A neměla ten dar, že když bychom spolu vařili, že bych mu ukazovala a heleme se, tady to máme tolik ml mlíčka a tolik g cukru a na celou buchtu to je 3:1 poměru.                                                                                                                                                                A čestina? Nikdy se na ní neptal. Tak co bych mu jí nějak násilím vysvetlovala? Četla jsem dokud chtěl a nezamknul se do pokojíčku, že už je máma trapná. Píše hezky, jako já. Chyby dělá, protože nečte.

 Ale zpátky k těm testům. Tak přišel ten čas se společně vzdělávat. Už tam nějaká ta motivace je. Student puberťák dokonce ví, kam chce svůj vývoj směřovat. A protože jsme si tady na tom světě usmysleli, že směřovat má pubík na střední školu. Už né na zkušenou - do světa, ale na střední školu s tím zaměřením, kterému by se pak jako mělo věnovat. No tak zrovna on to teď ví, od srdce, a má vybráno. Nejvyšší meta a směr, je být strojvedoucí a vychutnávat si přírodu z kokpitu vlakového. Oukej. Jen tady máme právě ty jednotný příjimací zkoušky. A ty zavání čím asi? No čím asi? No proč jste chtěli dávat děti nebo je ještě dáváte do lesních školek a svobodných škol??? Muheh. Aby se pak ty děti sešli tady u těch cermatích testů přeci!!! A krásně jste se mohli tváří v tvář podívat, že tomu systému neutečete! Testy jsou to bohatý, v nebi vám to zaplatí/oplatí !!!!

Hele prostě, ve zkratce. Teď a tady si posoudíme jestli si HODEN postoupit do svého dalšího životního levelu, do své další životní etapy nebo nejsi HODEN. A jak se to pozná, jestli si nebo nejsi hoden? Porovnáme si tě s ostatními. Máš sice sen, máš sice vizi. Ale zrovna teď není v tvých silách a vyzrání dokázat, že si hoden podle jednotných celostátních pravidel. Možná máš v sobě jinou schopnost, která je tak moc důležitá pro ten sen, ale na tu se tě teď nikdo neptá přeci!!! Teď musíš splnit NAŠE plošná pravidla. Chápeš človíčku, co poznáváš svět "dospělých"? Nejspíš bys na té vysněné škole, kde by ses přiblížil snovým tématům, zahořel přirozenou touhou po objevování předmětů, které byly doteď u ledu. Začal by sis je osvojovat kvůli sobě! A né k vůli někoho!                                                                              Tady se na tvou individualitu ale nedá přihlédnout. Kam by sme se s takovym přístupem dostali? To by byl bordel přeci. Prosívat se musí zrno od plev. A včas!!! Horší na jednu stranu. A lepší na druhou. Jasné?

Tak my to buď s tím človíčkem zvládnem nebo to osud bude chtít jinak. My dva. Podobně ladění. Jedině spolu se dokážeme něco naučit. Hrou. Životem. Doháníme to za minutu dvanáct.

P. S. Alespoň 50% procent žáků (možná i víc) musí využívat soukromých institucí a přípraváren na jednotné příjímací testy Cermat. Za vysoké peníze, které zaplatíte, aby děti měli šanci na úspěch a dostali se na školu, kterou si přejí. Škola děti na tyto testy připravuje velice zřídka. Néé, nestačí vám k nasbírání dostatku bodíků běžná školní devítiletá docházka. S tím nepočítejte!                                    Nemohu mluvit za jiné školy. Mluvím za Tadeášovu školu. (Nechce se mi sem psát jaká to je, akorád pindy pak a ošklivosti můžou nastat. Kdo by to chtěl vědět, může se zeptat.) Hlavní gró je přitom v tom, vyplňovat testy stále a stále dokola, zjistit kde mám mezery a pak nechat děti, aby si sami (za asistence učitele) přicházelo na odpověď v daném slabším tématu. Realita je, že učitel na tabuli vypisuje výsledky a vypočítává to za děti. A prej to psát učiteli nemám, nemělo by to cenu, teď už je pozdě. Není tam vůbec ten návyk učit samoobjevováním. Věřím, že se takové věci dějí jen nám. Že jinak všichni jste skvělý, inteligentní, nadaní a motivovaní rodiče, co máte stejně takové děti a já jsem se tady jen zanadávala.