(Napsáno dříve, publikováno dnes.)

Noo a takhle to vypadá, když já se naseru!

Píšu si poznámky co mám dneska udělat. Píšu: Zavolat Romana přiznání. Zarazim se a podtrhnu si slovo "PŘIZNÁNÍ". Doprdele co to, kdo to, vymyslel. A teď, představuju si ňákou mocnost za soudním oltáříčkem pozlaceným, nám tady přede všemi PŘIZNEJTE své daně! Slyším přísný tenorový hlas a tvář bez mimiky, nemá pochopení, má tam svůj jasný úkol, nic...

Práce s hlasem, toť název mé víkendové sebepoznávací dílny, kde jsem byla s mou oblíbenou partou Pohyb je život.

Píše mi zprávu můj patnáctiletý syn. "Mami omluv mě z výtvarky, je to tam nuda a kluci tam taky nejdou."

Mám před sebou další božskou zkoušku. A ta mě vede k úvaze o rovnoprávnosti mezi dvěma jakýmakoliv bytostma.